Žijeme dobu informační exploze, kdy už není možné, aby jedinec ovládl všechny obory vědění, jak o tom kdysi snili F. Bacon a J. A. Komenský, když se snažili vytvořit obor „pansofia" neboli vševěda. Upřímně doznávám, že nejsem vševěd. A to ani v mém nejoblíbenějším sportu – v golfu. Nedávno jsem narazil na spletitý problém v oblasti pravidel golfu a musel jsem se obrátit na skutečné odborníky. A zdá se mi, že bude poučné se s vámi podělit o výsledek.

„Zákony přicházejí a zase odcházejí, etika zůstává."
N. N. Taleb

Golf na předělu zimy a jara je poněkud bipolární. Na jedné straně se opravdoví golfisté náramně těší na vytoužený návrat na hřiště, ale na druhé straně bývají ty časné chvíle radosti vykoupené zmrzlýma rukama a ušima. Nějak podobná byla moje nedávná devítka v Praze Hodkovičkách.
Půda byla po období mrazů ještě tvrdá jako kámen, i když teploměr ukazoval mírně nad nulou. Moje oblečení připomínalo cibuli a faunu v okolí Vltavy oživil červený „hejl" na mém nose. Ale stejně to byla radost. Na improvizované zimní krátké jamce číslo 2 jsem zahrál vysokou wedge a k mému nesmírnému překvapení míček třikrát poskočil a spadl do jamky. Moje první hole-in-one za 43 let golfu. Rozhlédnul jsem se okolo. Ale jako naschvál jedinými svědky mého prvního esa byly jen straky. Zdálo se mi nespravedlivé, že po 43 letech čekání přišlo to štěstí, když jsem hrál sám. Ale stejně to byl fajn pocit.

Nabuzen prvním životním hole-in-one jsem svižně mašíroval k další jamce jako králíček Duracell. Avšak na odpališti mě euforie přešla. Přede mnou se odehrávala scéna, která je noční můrou každého golfisty, který nerad čeká. Tím spíše v zimě. Čtyřčlenná skupina starších pánů přede mnou dokázala svými ranami pokrýt nejen dotyčnou fervej, ale rovněž tu vedlejší. Vzpomněl jsem si na titul britského válečného filmu „Umírání za dlouhého dne"... Zhluboka jsem vzdychnul a vyndal z bagu láhev vody. Doušek studené vody bývá lepší než antidepresiva.
Pánové se zvolna propracovali až na další odpaliště a já jsem je sledoval z diskrétní vzdálenosti. Ještě než se připravili ke hře, zdvořile jsem přistoupil a poprosil, zda by mne pustili před jejich skupinu. K mému velkému překvapení se na mne dívali, jako bych je požádal o vyšší finanční půjčku, případně jako bych si chtěl přivlastnit jejich důchody. Nevstřícná první reakce mne neodradila a nadále jsem pokračoval ve strategii slušnosti.

Pak jsem poznal jednoho z těch hráčů. Byl to člen Síně slávy a bývalý předseda STK ČGF. A shodou okolností to byl právě on, kdo autoritativně pronesl: „My vás teda pustíme, ale podle pravidel na to nemáte žádný nárok. Samotný jeden hráč nemá v golfu žádná práva."
V tu chvíli jsem zalitoval, že jsem v minulosti nevěnoval více pozornosti studiu pravidel. Ale kdesi v hloubi mysli se mi jasně vynořovala vzpomínka, že tohle pravidlo už neplatí. Takže jsem onomu pánovi dal zdvořile moji vizitku a nabídnul sázku. Zde je výsledek. Posuďte sami, kdo vyhrál.
Když dojde na zákony a pravidla, musí jít veškerý amatérismus stranou, je nutno se poradit s odborníky. Proto jsem se obrátil s prosbou o radu na mého skvělého kamaráda a velkého znalce pravidel a rovněž rozhodčího s nejvyšší mezinárodní licencí, který složil zkoušky v St. Andrews.

Zde nabízím jeho odpověď:
Do roku 2019 měla Pravidla golfu tři oddíly (Etiketa, Definice a Pravidla golfu). „Přednost na hřišti" nikdy nebyla součástí oddílu „Pravidla golfu", ale psalo se o ní výhradně v samostatném oddíle, který se kdysi jmenoval „Golfové zvyklosti" později pak „Etiketa". Tento oddíl však z moderní verze Pravidel golfu platné od roku 2019 bez náhrady vypadl a zůstaly už jen dva oddíly: „Pravidla golfu" a „Definice".
V čase se pak vyvíjela i samotná „Přednost na hřišti". V roce 1992 (oddíl Golfové zvyklosti) například platilo, že nestanoví-li zvláštní předpisy jinak, přednost má hra dvěma míči, kterým měla dát přednost hra třemi nebo čtyřmi míči. Jednotlivec měl dát přednost každé hře a hráči hrající celé kolo měli právo předejít hráče hrající neúplné kolo. V roce 2015 (těšně před zánikem oddílu Etiketa) platilo, že: Přednost na hřišti je určena rychlostí hry skupiny, pokud není Soutěžním výborem určeno jinak. Libovolná skupina hrající celé kolo má právo předejít jakoukoli skupinu hrající neúplné kolo. Pojem „skupina" zahrnuje i jednoho hráče.

Takže se zdá, že jsem sázku vyhrál. Vzhledem k tomu, že i jeden hráč je nyní definován jako skupina, má právo být puštěn před zjevně pomalejší skupinu dvou, tří nebo čtyř hráčů. Ovšem za sebe, i když se dosud nepovažuji za odborníka na pravidla, nýbrž jen za rozumného člověka, dodávám: Samotný hráč by vždy měl požádat o přednost velmi zdvořile, aniž by vyrušoval, či dokonce obtěžoval skupinu před sebou. Ideálním místem pro logické propuštění rychlejšího hráče jsou jamky s parem 3.

V té chvíli jsem si vzpomněl, že v mých golfových začátcích jsme často řešili na hřišti situace složitější z hlediska pravidel na základě pravidla, kterému jsme říkali „po právu slušnosti". Tak jsem hned začal hledat, kde se nyní tento „paragraf" nachází v platných pravidlech golfu. Nedařilo se mi to nalézt, takže jsem znovu poprosil mého kamaráda odborníka o radu. Zde přináším další výsledek:
Krásné sousloví „po právu a slušnosti", které bývalo po dlouhá a dlouhá léta součástí Pravidla č. 1 (vždy na jeho konci, konkrétně bod 1-4): „Situace, na které Pravidla nepamatují", v rámci velkých strukturálních změn v roce 2019 nenávratně zmizelo. Naštěstí ne úplně. Pouze bylo přesunuto a přeformulováno. Od roku 2019 se tak objevuje v Pravidlech pod označením 20-6 „Situace, na které Pravidla nepamatují" následující znění: Vyřešit situaci způsobem, který je rozumný, spravedlivý a konzistentní s tím, jak Pravidla řeší podobné situace. (V anglickém originále: Treating the situation in a way that is reasonable, fair and consistent with how similar situations are treated under the Rules.)

Ano, pravidla golfu jsou opravdu složitá. A je doporučitelné je znát. V každé další hře už budu mít aktuální výtisk Pravidel v bagu. Ale stejně jsem přesvědčený, že ono staré pravidlo „rozhodnout po právu slušnosti" nepatří do starého železa. A to mne vede k poučení, které jsem si odnesl z četby knih amerického autora libanonského původu N. N. Taleba. Proslavil se v roce 2007 knihou „Černá labuť", ve které popsal a do určité míry i dokázal předpovědět vliv asymetrických rizik na lidstvo. Nedávno u nás vyšla jeho poslední kniha „Nastavit vlastní kůži". Pojednává především o nenahraditelném významu vlastní zodpovědnosti člověka a nutnosti, aby nesl důsledky za své činy a rozhodnutí. Zaujala mne tam zvláště věta: „Zákony přicházejí a zase odcházejí, etika zůstává."
Pravidla golfu se mění, ale to nejdůležitější stále zůstává a měli bychom respektovat jeho ducha: Když nelze rozhodnout podle psaných pravidel, je nutno rozhodnout podle práva slušnosti.

Text: Ondřej Kašina
Převzato z časopisu Golf 3-4/2023