Hluboka-ilu-2-750Golfové hřiště v Hluboké nad Vltavou loni v září oslavilo dvacet let své existence. A na první pohled je okamžitě vidět, jak se hřiště během let proměnilo. Stále platí, že je umně zasazené do místního zámeckého parku se staletými duby v místě, kde před staletími místní šlechta ukájela své lovecké vášně. K tomu ale musíte přidat další množství změn, kterými prošlo všech místních osmnáct jamek, ale i celý resort. Proměn téměř kouzelných i v tom, že na první pohled si jich možná nevšimnete, ale při hře je zaznamenáte okamžitě. Nejen o nich jsme si povídali s ředitelem resortu Antonínem Loužkem.

Představte nám, prosím, hřiště na Hluboké. Jak byste ho charakterizoval?

Jako jedinečné hřiště v zámeckém parku a velmi technické. V podstatě vznikalo jinak než jiná hřiště, protože se musela napasovat do krajiny. A tou krajinou byl zámecký park o rozloze 70 hektarů a do něj se muselo velice citlivě zasadit hřiště. Tak abychom do něj zakomponovali staleté duby, vodní překážky, které dnes mají jinou podobu, než ty z let 1998 a 1999, kdy se stavba hřiště plánovala.

Když už hovoříte o vodních překážkách, pamatuji si, že zpočátku byla jedním ze znaků hřiště spousta malých kanálků křižující ferveje, takže se stávalo, že hráč sice trefil fervej, ale míček skončil ve vodě. To se ale změnilo...

Všechno má svůj důvod. Byly to tzv. odvodňovací kanály už od dob Schwarzenberků a nejen přes louku, kde je dnes hřiště, odtékala voda i z dalších rybníků do Vltavy. Museli jsme to respektovat, ale zároveň jsme hledali řešení, jak dosáhnout toho, aby kanály byly dál funkční, ale netrápily golfisty. Našli jsme ho v tom, že jsme kanály zatrubnily, zavezli hlínou, takže se dnes přes ně normálně po ferveji chodí. Ale ještě předtím jsme všechny původní žíly téměř dokonalého drenážního systému obnovili. Kdybychom nechali kanály v původní podobě, hráči by byli trestáni za dobré rány. I tak je to takové naše stigma, které nás stále provází, i když to už dávno neplatí. Kanály zmizely, ale vytvořili jsme množství dalších retenčních vodních ploch, které jsou nejen funkční, ale i opticky hřiště velice zhodnocují.

Co považujete za trumfy hřiště?

Jeden už jsem zmínil. To je to, jak je hřiště zapasované do zámeckého parku. To, jak postupně dorůstá a dozrává. Po více než dvaceti letech jsou i tehdy nově vysazené stromy už poměrně velkými kulisami a dotváří jamky. Hřiště je velmi technické a svým způsobem záludné, ale hned vysvětlím, v čem ta záludnost spočívá. Ono na první pohled vypadá jako jednoduché, je na rovině, žádné velké převýšení tu není, ale právě v té jednoduchosti je ta záludnost.

Chcete říct, že se tváří jednoduše, ale kousnout umí...

Přesně tak. Nechodíte tady po kopcích, ale stále musíte přemýšlet o tom, kam a jak hrát. A ještě k té předchozí otázce musím doplnit to, že hrajete v úžasném zámeckém parku se staletými duby a s výhledem na krásný bílý zámek. A za další trumf považuji i to, že se naše hřiště stále mění, vyvíjí a roste. To proto, že někdy v roce 2010 jsme nastartovali redesign hřiště a během té doby se proměnila prakticky každá jamka. Přibylo množství vodních ploch, které jsou ale v dohledu, takže za dobrou ránu už hráči nejsou potrestáni. Platí u nás, že do každé sezony jdeme s něčím novým a zatím je to stále ku prospěchu věci.

Stručně se dá říct, že se hřiště od svého vzniku neustále proměňuje?

Bereme hřiště jako živý organismus a nepřetržitý proces. Museli jsme se naučit s tím pracovat, naučit se respektovat krajinu, původní stromy, které jsme ještě doplnili o novou výsadbu. I ta pokračuje. Máme na to projekt a rok co rok sázíme několik desítek až stovek dalších stromů. Hřiště se opravdu proměňuje každý rok. Samozřejmě máme jisté limity.

Jaké například?

Ty limity byly obrovské a zásadní. Trvalo dlouho, než jsme si vysvětlili s krajináři a ekologickými organizacemi, že nám jde, stejně jako jim, o dobrou věc. Málokdo asi uvěří tomu, že jsme nesměli dělat písčité bankry a byl nám doporučen zelený písek, aby to nebylo vidět ze zámku. Nesměli jsme dělat terénní úpravy s převýšením víc než šedesát centimetrů. Náš projekt přitom krajinu zhodnocoval. Jako příklad jsme dávali i hřiště Schönborn u Vídně. Přizvali jsme si špičkové architekty se zkušenostmi se zámeckými hřišti. Byla to trnitá cesta, ale ve finále jsme došli ke shodě a můžeme se dál rozvíjet.

Chtělo by se říct zaplať pánbůh...

Ano, zaplať pánbůh. Díky tomu jsme mohli výrazně zapracovat na kvalitě hřiště, na údržbě a péči, což je rok co rok vidět. Jednou z klíčových věcí bylo stabilizovat lokalitu proti povodním, což bylo takové naše další stigma. V roce 2002 přišly povodně, ale ty byly všude. Ostatně, byla to víc jak staletá voda. Měli jsme s tím problémy, ale šli jsme do hloubky, přidali jsme čerpadla, zpětné klapky a dnes jsme ve stadiu, že i přestože jsme pod úrovní Vltavy, tak je hřiště okamžitě po dešti hratelné. A má to další výhodu v tom, že i v době sucha jsme stále jedno z nejzelenějších hřišť široko daleko. Podařilo se nám vytvořit vodní systém a pracovat s ním. To, co nám dřív dělalo problémy, jsme otočili a teď nám to pomáhá. Když se nám podařilo stabilizovat lokalitu, mohli jsme se pustit do práce na jednotlivých jamkách a na klubovém zázemí.

Jaká ze všech těch změn je podle vás ta nejzásadnější?

U jedné asi nezůstanu. Myslím, že všechny ty radikální změny vodních ploch. Budování jezírek a biotopů i zatrubnění příčných vod. Dál vysušování hracích míst a držení vody tam, kde je to třeba. To považuji za zásadní.

Vzhledem k tomu, že hřiště, jak říkáte, prochází neustále změnami, jaké proměny chystáte pro letošní rok?

Pro letošní rok máme v plánu dokončení závlahového systému na zbytku fervejí, kde ještě není, abychom byli opravdu perfektně připraveni na sucho. Čeká nás pravděpodobně redesign jamky číslo 5 a rád bych přetvořil i jamku číslo 18, jen nevím, jestli se to podaří. Dlouhodobě pracujeme na tom, jak přiblížit green osmnáctky ke klubovně. Myslím, že ta změna bude obrovská, a domnívám se, že hráči vítaná, ale také myslím, že to letos ještě nebude. Nosím to v hlavě a je to podle mě otázka tak do pěti let. Za sebe si ale říkám, že už příští rok by tahle změna mohla být hotova.

Zatím mluvíme o proměnách hřiště, ale tou prošla i klubovna...

Byla to naše Achillova pata a taková poslední věc, která chyběla ke spokojenosti. Klubovna pro nás byla alfa a omega, byl to oříšek, ale podařilo se nám to. V současné době nám dělá nejen radost, ale reprezentuje náš resort, uspokojí potřeby promotérů a pořadatelů turnajů, stejně jako našich členů. Je v ní kompletní zázemí, šatny, nahoře restaurace. V tomhle máme splněno.

Ještě jsme nezmínili tréninkové zázemí a u vás navíc ještě devět jamek tzv. publiku.

Pro tréninkové zázemí platí totéž, co pro hřiště. Stále ho vylepšujeme. Rozšířili jsme zastřešený driving, přibyly další podložky, vylepšujeme travnatá odpaliště a totéž platí pro tréninkové míče. Public má v posledních letech péči srovnatelnou s tou, jakou věnujeme mistrovské osmnáctce. Spousta hráčů, kteří si chtějí v klidu zatrénovat a vylepšit přesnost krátké hry, si jde zahrát na public.

Každé hřiště se pyšní svou signature hole. Jaká je ta na Hluboké?

Asi nejznámější je sedmnáctka, která se dlouhodobě umísťuje v soutěžích o jamku roku. Možná je to i tím, že to byla jedna z prvních, která se měnila. A byla to docela průlomová a revoluční změna. Udělali jsme z ní téměř ostrovní jamku. Čekali jsme, jaké budou reakce, protože nás od toho pár hráčů odrazovalo. Že bude příliš těžká a že nebude nikoho bavit. Ve finále si ale jamka získala všechny. Od té doby jsme se zase o kus zlepšili v tvarování vod, jezírek a jejich pestrosti. Dneska jsou krásné vody i na jedničce či dvojce, ale sedmnáctka byla průlomová.

A vaše oblíbená jamka?

Není jediná. Mám jich víc. Mám rád tříparovou osmičku a také pětku, protože to byl můj první redesign. Ty vznikaly proto, aby hřiště bylo funkční. Někde se držela voda nebo tam byla mokřina, změnou jsme vodu přiznali. Nešlo nám o samoúčelné změny ani jen o zkrášlení hřiště, ale i o funkčnost.

A která jamka vás dokáže pravidelně potrápit?

Myslím, že to dokážou všechny. Není asi nic horšího, než když si golfista řekne, že už vím, jak to mám hrát. To nejspíš vzápětí přijde trest. Pro mě je to pokaždé výzva. Na hřišti jsem hodně často, ale bohužel ke hře se tak často nedostanu. Častěji ho obcházím nebo objíždím na káře. Ale obejdu si hřiště rád i bez holí. Nejradši mám, když pomalu začíná zima, trochu ubyde práce, a to mám hroznou chuť začít hrát golf. Ale to už je pozdě. To si pak dávám předsevzetí do nového roku, že budu hrát častěji. Ale dopadne to stejně jako o rok dřív.

Vy ale máte další benefit pro golfisty, že hřiště zůstává otevřené i během zimy?

Ano, jsme otevření. Jedeme téměř opravdu dvanáct měsíců v roce. I když to není tolik vidět, na hřišti se pořád něco děje. Třeba i čistění stok, aby se nezanášely. Hrajeme na zimní greeny, ale jakmile se počasí zlepší, přejdeme zase na letní. U nás většinou už tak v polovině března.

Jak početná je vaše členská základna?

Máme takové docela stabilní číslo kolem 900 členů. Mám ambice a prostor pro to máme také, aby jich bylo o trochu více, ale na druhé straně je to slušný počet. Každoročně někdo ubyde, ale většinou je vyšší počet těch, kteří přijdou. Od založení klubu se nikdy nestalo, že bychom na konci měli méně členů než na začátku.

Jaké varianty a možnosti členství nabízíte?

Snažím se vyhnout provozní slepotě. Proto děláme vše pro to, aby naše nabídka byla v mnoha směrech specifická. Máme nasmlouvány v zahraničí, hlavně v Rakousku, další resorty, ve kterých si naši členové mohou volně zahrát. K dnešku je to dvanáct resortů, kde mohou naši členové bezplatně hrát. Na tomto produktu pracuju už někdy od roku 2002 a vazby fungují. Pro naše členy je to jedna z obrovských výhod. Máme už i resorty v Německu a také ve Španělsku na Tenerife.

To už je docela z ruky...

To je pravda, ale když vyrazí členové na dovolenou, zaplatí si cestu, hotel, ale na hřiště Royal Clubu si jdou zahrát zdarma. Myslím, že si na nás pak na dovolené v dobrém vzpomenou.

Jaké služby nabízíte golfistům a těm, kteří s golfem chtějí začít?

Na ty, kdo chtějí s golfem začít, pamatujeme. A to poměrně intenzívně. Máme několik typů golfových kurzů, zejména víkendových. Máme jedno i dvoudenní kurzy, v nichž během osmi až šestnácti hodin profesionální trenéři přiblíží golf zájemcům trochu intenzívněji. Naší výhodou je v tomto případě už zmíněný public, protože lidé nemusí jezdit nikam daleko, a hned si mohou vyzkoušet první golfovou hru u nás. To je velký bonus. Hluboká je ale Hluboká. Je skloňována jako turistický klenot. Není divu. Nabízí 900 lůžek v rámci ubytovacích služeb, je tu adrenalin park, cyklostezky, in-linové stezky, marína, kde si můžete půjčit loď, wellness hotel Diamant. Vyžití je tu tolik, že se tu nikdo nemůže nudit.

Jaké turnaje a série pro letošek pro golfisty chystáte?

Chystáme, chystáme. Osvědčilo se nám pořádání, řekl bych, tematických turnajů. A musím říct, že jedním z nejúspěšnějších v loňské sezony byl Oktober Fest, který se hraje v kostýmech a soutěží se i o nejlepší kostým, přímo na turnaji bylo i jedenáct pivovarů s ochutnávkou. K tomu typická kuchyně. To lidi hodně bavilo. Loňskou novinkou, kterou letos zopakujeme, byl turnaj Cyklo a pivo. Máme už klasickou sérii Golf & Spa s hotelem Diamant, kterou si hýčkáme. A letos se nejspíš vrátíme k dříve úspěšnému turnaji Titanic Golf. To byl turnaj, k němuž jsme po hře přidali zábavu. Tím, že máme hned vedle marínu, přesuneme se po turnaji na loď a tam se turnaj společensky dohraje. A samozřejmě zůstávají takové osvědčené trvalky jako série turnajů na úpravu handicapů ve všední dny.

Podle vašich slov nuda na Hluboké rozhodně nehrozí. Na co byste lidi nalákal, aby přijeli právě k vám na Hlubokou?

A to jsem ještě zapomněl na jednu věc. Tak trochu netypickou. Máme u nás španělskou restauraci se šéfkuchařem Jesusem. Nabízíme středomořskou kuchyni, nefalšovanou španělskou a italskou s chobotnicemi, krevetami a rybami, což je doména našeho šéfkuchaře. Samozřejmě v menu nechybí ani smažák pro fajnšmekry, protože ten lidem nemůžeme vzít... Připadáte si pak jako na dovolené někde ve Středozemí. Nejen kvůli výhledům, ale i celkové atmosféře, která tu panuje. Stačí vám jeden den, a ani nemusíte až k moři. Stačí na Hlubokou. Vody tu máme dost a zábavy také.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Antonína Loužka
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2024


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2024, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...