Je těžké vyhrát turnaj PGA Tour. Být daný týden nejlepší, nejstabilnější ze všech světových plejerů na 72 těžkých jamkách. Natož vyhrát jeden ze čtyř majorů. Tam jsou všichni. A všichni do toho jdou s tím nejvyšším nasazením. Vyhrát čtyřikrát, a zrovna v těch „pravých" týdnech, během jednoho roku? Udržet na sobě ohromnou tíhu historie, tíhu, která s každým vyhraným majorem stokrát zesiluje?

Nikdy neříkej nikdy, ale první osoba, která vyhraje Masters, US Open, Open Championship a PGA Championship v jediné sezóně, bude ... první. Jen pět velikánů vyhrálo během své kariéry všechny čtyři turnaje – to je kariérní Grand Slam, ale nikdo v jednom kalendářním roce. Z těch pěti nasbírali nejvíc trofejí Jack Nicklaus a Tiger Woods – 18, respektive 15, oba prošli grandslamovým cyklem třikrát. Tři další jsou starších ročníků – Gene Sarazen, Ben Hogan a Gary Player.

Mluvíme o moderním Grand Slamu – v roce 1930 vyhrál amatér Bobby Jones všechny čtyři tehdy největší turnaje, ale to ještě Masters ani PGA Championship nebyly v hledáčku. Z té doby pochází i název – pojem Grand Slam převzali v tom roce novináři z bridže. O dvacet let později nazvali Jonese sportovcem století. On sám po těch výhrách pocítil, že už nezůstalo nic, co by mohl ještě dokázat, a nechal golfu. Od té doby se stal pojem Grand Slam snem i noční můrou těch nejlepších.

Dva hráči, jejichž kariéry převyšují v posledních dekádách všechny ostatní, stojí těsně před vysněnou branou: Phil Mickelson a Rory McIlroy. Kolikrát už se Phil do té branky dobýval? Sedmkrát skončil druhý na US Open, jediném ze čtveřice turnajů, který mu chybí. Už to zkouší třicet let, a stále je to v jeho dosahu, předvedl to naposled letos na Masters po pekelném útoku, kdy ve finále vyrovnal po 27 letech svou nejlepší rundu zde (65) a ze ztráty 10 ran po třech kolech skončil dělený druhý. A Rory? Tomu už deset let chybí právě Masters. Nesčetné pokusy, nesčetná zklamání. Osmnáctkrát byl od roku 2014 na majorech v top ten...

Tiger má jako jediný tzv. Tiger Slam: v roce 2000 vyhrál vše kromě prvního turnaje – Masters, které další rok vyhrál. Takže držel po krátkou dobu všechny čtyři tituly – ale nezískal je v jediném kalendářním roce. Jedinečné, ale do čistého zápisu do historie tomu přesto něco málo chybí.

Před 61 lety měli zcela náhodou ve stejné sezoně šanci na dokončení kariérního Grand Slamu hned dva borci – Player ani Nicklaus, ale v roce 1962 neuspěli a dokončili své slamy o dva či tři roky později.

Ono už jen vyhrát první dva turnaje roku – Masters a US Open – je velmi tvrdý oříšek. Zatím se to povedlo sedmi hráčům: 1941 Craig Wood, 1948 Sam Snead, 1951 a 1953 Bren Hogan, 1960 Arnold Palmer, 1972 Jack Nicklaus, 2002 Tiger Woods a 2015 Jordan Spieth. Připojit třetí výhru na Open Championship nedokázal nikdo. Čtyři z nich ale skončili na Open jen o ránu za prvním... o pověstný fous.

Kdo další z hvězdných borců těsně neuspěl? Arnold Palmer 62x vyhrál, 7 majorů... neuspěl, Sam Snead, 82 výher – neuspěl, Tom Watson stejně jako Arnold Palmer nikdy nevyhrál PGA Championship. Podobně Lee Trevino nevyhrál Masters. No a ti dva, o kterých byla řeč výše, Mickelson a McIlroy.

Zcela genderově nevyváženě jsme pominuli skutečnost, že golf hrají i dámy a mají taky své grand slamy a jejich hrdinky. A zrovna tak senioři... ti všichni se mi sem, přes svou nespornou zajímavost, nevešli.

Co dělá Grand Slam tak obtížným? Těžko všechny obtíže nějak kvantifikovat. Význam čili kalibr turnaje, enormní tlak, zvyšující se exponenciálně s každou z posledních jamek, počasí, osobní forma, která má své vrtochy. Vyhrávají nejodolnější. A hřiště: jen Masters zůstává stále v Augustě, tři ostatní rotují a hráči je nemají léty zažité. A vybírají se vždy taková hřiště, jejich obtížnost nejlépe vystihuje bonmot, že pokaždé donutí hráče vytáhnout všech 14 holí, co jim caddy vleče v bagu.

Grand Slam, a zvlášť ten pravý, zahraný v jeden kalendářní rok, zůstává snem celých generací. Krásný sen. Ale v dnešní době, kdy se na turnajích objevuje plejáda výborných a velice vyrovnaných hráčů, je ten sen stále vzdálenější, stále nepravděpodobnější. Přinejmenším do té doby, než se objeví nějaká natolik dominující osobnost, že ten neuskutečnitelný počin dokáže.

Text: Ivo Doušek
Foto: Pixabay
Převzato z časopisu GOLF 3-4/2024